Platidla středověké Litvy


Předkové Litevců, Baltové, o nichž se zmiňuje již Tacitus, obývali území, jež se rozprostíralo od řeky Visly po řeku Daugavu a od Baltského moře. Postupně se rozdělili na několik kmenů. První zmínku o Litevcích najdeme v Quedlinburských letopisech roku 1009, o něco pozdější zmínky pocházejí z Něstorova rukopisu.

Až do poloviny 13. století byla Litva jen křehkou konfederací raně feudálních knížectví. Teprve kníže Mindaugas vytvořil základy feudálního státu. Dějiny Litvy byly po celé 13. a 14. století psány krví a ocelí, z těchto bojů však vzešel silný stát, jehož knížata Vitold (Vytautas) a Jagello (Jogaila) přijali roku 1386 křest a ustanovili křesťanství katolického ritu za oficiální náboženství země. Uzavření krewské unie mezi Litvou a Polskem, jehož králem se po sňatku s Hedvikou z Anjou Jagello stal, přineslo oběma zemím výhody. Pokřesťanštění Litvy také mělo znamenat konec expanze Řádu německých rytířů, leč nestalo se tak. Bez ohledu na tento fakt křižáci v roce 1409 znovu Litvu napadli. Tehdy se Jagello a Vitold dohodli, že budou jednat společně. V bitvě u Grunwaldu bylo vojsko německých rytířů drtivě poraženo a jejich řád již nikdy nezískal výraznější vliv. Byl to první velký úspěch polsko-litevské unie.

Litva dlouhou dobu neměla potřebu vlastní mince. Jak ve vnitřním, tak vnějším platebním styku byly hlavním směnným prostředkem zvířecí kůže. Teprve někdy v polovině 14. století díky obchodu s ruskými městy Novgorodem, Pskovem a Smolenskem, začaly na Litvu pronikat stříbrné hřivny. Tyto podlouhlé zaoblené pruty byly odlévány téměř z ryzího kovu a měly jasně danou váhu. Aby této váhy bylo dosaženo, odsekl se potřebný kus. Takový kus se pak rusky nazýval obrubljonny a má se za to, že právě odtud pochází název měnové jednotky rubl. Největší poklad stříbrných hřiven o váze 40kg byl odkryt roku 1930 v Rybiszkach pod Wilnem (Rybiškių), jež jsou dnes součástí hlavního města litevské republiky, Vilniusu.

Platidla středověké Litvy
Stříbrná hřivna z nálezu v Rybiszkach pod Wilnem (Kałkowski, str. 110)

První litevské mince spatřily světlo světa až v samém závěru 14. století. Mezi nejstarší typy patří patrně ten, jenž nese na aversu cyrilicí nápis PECZAT. Tento typ je znám i z ruského prostředí, kdy nápis peczat (pečeť, znak) doplňuje jméno vládnoucího knížete. Numismatik Marian Gumowski se domníval, že tato mince odráží složitou politickou situaci v Litvě po roce 1387, kdy Jagello odjel do Polska a svým zástupcem jmenoval bratra Świdrygella (Švitrigaila). O moc usiloval také Jagellův bratranec Vitold, jemuž se podařilo Śwydrigella vypudit a s Jagellovým souhlasem se stal roku 1401 litevským velkoknížetem. Za dané situace rytec sotva věděl, koho má na minci uvést, proto zvolil tento šalamounský způsob řešení.

Platidla středověké Litvy
Litevský peníz s nápisem PECZAT (Kałkowski, str. 111)

Vitold vládl téměř třicet let. Nápis peczat z drobných mincí zmizel a byl nahrazen tzv. Gedymínovými sloupy, jež má moderní litevský stát ve znaku dodnes. Na reversu najdeme hrot kopí s křížkem. Vzácně se také objevují mince s vyobrazením jezdce. Tyto denáry představovaly při průměru 16 – 17mm a váze cca 0,30g drobnou minci rozšířenou mezi lidmi, ale obchodní pevnou valutou se stal pražský groš. V oběhu jich bylo tolik, že na jaře 1410, tedy ještě před bitvou u Grunwaldu, mohl Vitold poslat Jagellovi 20 tisíc kop grošů potřebných na zverbování vojska. Z oběhu nevymizely ani stříbrné hřivny, jež byly přijímány i v Krakově. Jejich kurs byl proměnlivý. Např. roku 1415 se za jednu hřivnu platilo rovných 100 pražských grošů.

Platidla středověké Litvy
Litevský peníz s Gedymínovými sloupy a hrotem kopí, Warszawskie centrum numizmatyczne, datum prodeje 19.6.2012

Po Vitoldově smrti nastoupil na velkoknížecí stolec již zmíněný Świdrygello, jehož už po dvou letech zbavil vlády Zikmund Kjestutovič. Po Jagellově smrti Śwydrigello inicioval povstání proti Polákům a všemu polskému vůbec, zatímco Zikmund zůstal věrný Koruně. V bitvě u Vilkoměře v září 1435 spojená polsko-litevská vojska vzbouřence porazila. Jistě není bez zajímavosti, že v této bitvě bojoval a padl na straně vzbouřenců Zikmund Korybutovič, bývalý český zemský správce, husitský hejtman a neúspěšný kandidát na český trůn. Ostatně, české oddíly jej doprovázely až do osudné bitvy. Povstání skončilo roku 1437 podřízením se stárnoucího Śwydrygella Koruně, za což obdržel Volyň, kde také roku 1452 zemřel. Po smrti Zikmunda Kjestutoviče v roce 1440 Litva přešla do rukou Jagellova syna Kazimíra, od roku 1447 polského krále.

Je možné, že drobné mince byly raženy i za této domácí války v nezměněné podobě. Z doby vlády krále Kazimíra IV. Jagellonského je znám jediný typ litevské mince s vyobrazením Gedymínových sloupů a jezdce. Od ostatních mincí tohoto typu je odlišuje iniciála K, umístěna uprostřed aversu mezi sloupy.

Platidla středověké Litvy
Kazimír IV. Jagellonský (1440 – 1492), litevský denár, Warszawskie centrum numizmatyczne, 46. aukce 11.6.2011, pol. 46

Drobná mince, ač byla v oběhu často doplňována českými, polskými a křižáckými ražbami, nemohla koncem 15. století plnit funkci hlavního oběživa. Když roku 1492 usedl na velkoknížecí stolec Alexandr Jagellonský, jedním z prvních kroků, jenž podnikl, bylo vyhlášení měnové reformy a zřízení mincovny ve Wilně. Kromě denárů s vyobrazením orlice a jezdce na koni (Pogoń) zde byly raženy i půlgroše s opisem přecházejícím z aversu na revers MONETA ALEXANDRI MAGNI DVCIS LITVANIE (Mince Alexandra, velkého knížete litevského). Poté, co se roku 1501 stal polským králem, chtěl polský i litevský měnový systém sjednotit (mince byly vyměňovány v poměru 5:4), ale narazil na rozhodný odpor šlechty.

Platidla středověké Litvy
Alexander Jagellonský (1492 – 1506), denár, mincovna Wilno, Warszawskie centrum numizmatyczne, datum prodeje 2.7.2012

Platidla středověké Litvy
Alexander Jagellonský (1492 – 1506), půlgroš, mincovna Wilno, Warszawskie centrum numizmatyczne, 53. aukce 23.2.2013, pol. 144

Kromě těchto masově ražených nominálů chystala mincovna ražbu širokých grošů s královským titulem, nicméně došlo jen ke zkušebním ražbám. Jediný známý dochovaný kus se nacházel ve sbírce Zamojských ve Varšavě, ale během Varšavského povstání roku 1944 palác vyhořel se všemi sbírkami. Unikátní groš tak dnes známe jen z perokreseb a několika kopií odlitých podle originálu.

Platidla středověké Litvy
Odlévaná kopie zničeného groše Alexandra Jagellonského jako polského krále (1501 – 1506) Warszawskie centrum numizmatyczne, datum prodeje 14.11.2013

Je jistě pozoruhodné, že k ražbě prvního grošové mince v Litvě došlo až v době, kdy byly v Evropě raženy první mince tolarového typu. Dukáty zde byly raženy poprvé roku 1547 a tolar až roku 1580. Podle mého názoru však patří litevské půlgroše ke krásným ukázkám pozdně gotického umění.

Literatura:
KAŁKOWSKI, Tadeusz: Tysiąc let monety polskiej, Kraków 1981
ŠVEC, Luboš: Dějiny Pobaltských zemí, Praha 2006

Fotografie byly převzaty z publikace Tysiąc let monety polskiej z archivu Warszawskiego centra numizmatycznego (www.wcn.pl)

Autor: Jan Rolenc | 19. 11. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2020 Zdeněk Jindra
TOPlist